Jak na komunikaci evropských projektů

Pokud chceme, aby měla věda reálný vliv na společnost, politiku nebo financování výzkumu, musíme ji srozumitelně a strategicky komunikovat. „Komunikace evropských projektů není jen vynucenou administrativní povinností, ale nástrojem pro získání širší podpory vědecké práce,” zaznělo v úvodu diskuse z úst moderátorky Ester Jarour. Stejný názor zastává i PRistka Táňa Abrhámová: „Pokud má dojít k nějaké společenské změně a vědecké výstupy mají být prakticky uplatnitelné, je klíčové, aby se dostaly k veřejnosti. Právě v tom spočívá role komunikace – zajistit, aby informace nezůstaly jen v interním prostředí, ale aby měly skutečný celospolečenský dopad.“

Foto: Jana Plavec, AV ČR

Podle vědce Tomáše Slaniny se na problematiku komunikace evropských projektů můžeme dívat z různých úhlů pohledu. „Osobně vnímám komunikaci vědy jako naši povinnost vůči veřejnosti, která do velké míry financuje naše aktivity, nikoliv jako tlak poskytovatelů na nový typ komunikace.“ Podle Slaniny je popularizace vědy, a to nejen v kontextu evropských projektů, důležitou a nedílnou součástí výzkumu. „Neznám kolegu na našem pracovišti, který by nesdílel tento názor,“ potvrzuje.

Komunikační strategie jako součást grantové žádosti

Vědecké instituce a řešitelé často podceňují roli komunikace už ve fázi přípravy projektů. Podle Táni Abrhámové je však klíčové začlenit strategii komunikace již do samotné grantové žádosti a zajistit pro ni adekvátní zdroje. „Pokud se komunikace podcení hned na začátku projektu, pak v průběhu realizace chybí nejen finance, ale i jasná strategie,“ upozornila. Obojí pak může negativně ovlivnit další financování vědců i celkový dopad výzkumu.

Dalším problémem je podle Abrhámové samotná forma komunikace. „Častou chybou bývá, že se instituce nesoustředí na komunikaci výzkumného tématu, ale projektu jako takového. Místo aby se zaměřili na širší dopady výzkumu, tak se vědci i PR týmy často soustředí na samotnou strukturu a financování projektu, což není atraktivní pro média ani pro veřejnost.“ Tento přístup může vést k tomu, že důležité výzkumné poznatky zůstávají mimo dosah širšího publika a nezískávají potřebnou podporu.

Držitel prestižního ERC grantu Tomáš Slanina nabídl svůj pohled vědce: „Když jsem získal ERC Starting Grant, média informovala především o tom, že jsem obdržel projekt a finanční prostředky. Veškerá komunikace se tak soustředila na fakt, že mi byly přiděleny peníze na řešení určitého tématu. To však představuje spíše komunikaci financování projektu než samotného vědeckého tématu.“ Slanina zároveň poukázal na fakt, že v okamžiku, kdy vědec získá grant, tak ještě nemá výsledky, a tedy ani mnoho konkrétního k prezentaci. Klíčové je proto komunikovat obsah výzkumu v průběhu projektu. „Navíc je potřeba myslet na to, že doba, kdy se dostáváme k nejzajímavějším výsledkům, se ne vždy shoduje s časovým rámcem projektu, ale může jej přesahovat klidně i o několik let,“ vysvětlil.

Foto: Jana Plavec, AV ČR

Komunikace vědy jako most mezi výzkumem a společností

Dobrá komunikace evropských projektů není pouze odpovědností jednotlivých vědců, ale vyžaduje také aktivní podporu ze strany institucí. Diskutující se shodli, že kromě finanční podpory je důležité poskytovat školení, mediální trénink a jasné nástroje pro efektivní komunikaci. Spolupráce mezi vědci, PR týmy a grantovými specialisty by měla být standardní součástí procesu komunikace.

Podle Tomáše Slaniny i nadále zůstává jednou z největších výzev komunikace vědy potřeba zvednout nízký zájem veřejnosti o vědu. „Kdybych mohl něco okamžitě změnit, bylo by to nadšení české veřejnosti pro vědu. Pokud by se lidé více zajímali o výsledky naší práce, vytvořilo by to větší poptávku po kvalitní komunikaci a přiblížilo by to skutečnou vědu laické veřejnosti,“ uzavírá.